Česání psa

Na úvod je třeba říci, že na zacuchaném psovi nikdy nevytvoříme pěkný střih. U dlouhé srsti se sem tam „cuchanec“ schová, ale pokud do srsti vložíme nůžky, a chceme srst zastřihnout, tak jej odhalíme. Důvod je ten, že se nám srst cuchá hlavně u kůže. Krom hladkosrstých a nahatých plemen, je vhodné pravidelně pročesávat všechna psí plemena.

Někdy se „cuchance“ tvoří na konci chlupu. Děje se tak u jemné nebo roztřepené poničené srsti. Tam pomůže pravidelné zastřihávání konečků.

Jak tedy česat?
Psa češeme po jednotlivých vrstvách srsti, tak abychom viděli kůži psa. Je třeba předcházet tvorbě cuchanců a filců. Pokud se nám pes zacuchá, rozčesávání je psovi nepříjemné a pak se často stává, že pes se hřebenu bojí a česání se brání. Také jakmile se vytvoří „cuchanec, který se snažíme rozčesat chlup narušíme a pak se cuchá více. S nadsázkou lze říci, že filc má paměť a pamatuje si dobře, kde byl 🙂 . Tomu je nutné předejít správným česáním. U plemen, která se upravují střihem, lze hodně zacuchaného psa v nejhorším případě oholit, u plemen s podsadou zacuchaný pes vyžaduje hodně času a trpělivosti při rozčesávání.

Česání srsti po vrstvách

V dnešní době existují bezoplachové rozčesávaše i na naše psí kamarády. Odborně se jím říká detanglery. Koupit se dají na internetu nebo ve psích salonech. Hodně nám usnadní nám práci, avšak je třeba mít na paměti, že ji za nás neudělají i tak musíme vzít hřeben/kartáč do ruky.

Čím česat?
Nejčastěji používáme na delší srst drátkový kartáč tzv. „slicker“ ten samotný však nestačí. Tím srst učešeme tj. vložíme do srsti (nikoli jen na srst) a táhneme. Jemně, trpělivě a opakovaně. Poté musíme zkontrolovat zda je srst opravdu rozčesaná, chlupy jednotlivě oddělené a to zkontrolujeme právě kovovým hřebenem.
Na napěstování delší srsti používáme pin kartáč, ten je však vhodný tehdy pokud už umíme psa rozčesat a netvoří se nám filce.
Na krátkosrsté psy s podsadu je vhodný furminátor. Na některá plemena používáme vyčesávací hrabičky. Pozor bývají ostré! Nejlépe vám poradí v psím salonu, protože zde pracují se psí srstí každodenně.

Kdy česat?
Od jednou DENNĚ až po jednou za měsíc až dva. Zase záleží na plemeni a typu srsti, srst jemná jako vata nebo srst zničená se cuchá více a musí se častěji česat. Velký důraz klademe na česání v době dospívání psa, kdy pes mění štěněčí srst za dospělou. U malých plemen cca od 4 měsíců, u velkých cca od 8 měsíců.
Také záleží na tom, kde se pes pohybuje. Chodíme-li se psem s delší srstí do lesa, tak musíme česat častěji než psa, který se pohybuje jen na anglickém trávníku na zahradě. Dále feny před háráním se také více cuchají.
Je třeba si uvědomit, že i pudl svým způsobem líná. Pouze mrtvá srst nepadá na zem, ale zůstane v srsti a my jí musíme vyčesat. Za léta praxe jsem vypozorovala, že na jaře se více cuchají všichni psi s delší srstí. Také, když je mráz, srst psa více elektrizuje, a v tomto období musíme vzít do ruky též hřeben častěji. Takže frekvence česaní je opravdu individuální záležitost. Pokud češeme psa a za 14 dní nemáme na kartáči nebo hřebenu žádný vyčesaný chlup, děláme to špatně. Nebojte se zeptat v salonu, všude rádi poradí a ukáží jako na to.

Úprava nerozčesaného psa

Ostříháme-li chlupy, kde je u kůže srst nekvalitně rozčesaná, pes na první pohled vypadá upraveně. Ale druhý den, uvolněná stará srst ze spodu vyleze a pes vypadá hůře než před návštěvou salonu. Pak nezbývá než psa opravdu pořádně vyčesat, překoupat v kvalitním šamponu a ostříhat znova. Proč to nejde napoprvé? Protože nevyčesananá odumřelá srst povolila až po použítí kodicioneru. Je to dobře vidět níže na noze černého pudlíka. Krepatá srst na druhém obrázku je nevyčesaná „mrtvá“ srst. (Někdy jsou filce tak tvrdé a koupáním se ještě více „utemují“ a psa je nutno oholit celého.)